Epitaf pro Člověka rozumného (Homo sapiens)

Pokud by lidská rasa měla vymřít zítra, jaký by byl její epitaf? Co by mělo být vytesáno na nebeském hrobě -

„Byl to ušlechtilý druh. Žili dobrý život. Sloužili a dávali. Pracovali na tom, co milovali a milovali celým svým srdcem.“

Ne. Nikdo by se neodvážil vyslovit taková slova, protože by cedil lži mezi svými zuby.

Dalo by se říci toto: "Byla to velká rasa. Vystoupali do výšin. Troufali si a zkoumali. Studovali a získávali zkušenosti. Inspirováni úctou a údivem hledali uvnitř i vně, aby odhalili tajemství stvoření. Nechť je známo že až do svého konce bez jakýchkoliv pochyb žili všichni ve velkém nadšení.“

Ne. Nikoho by nemohlo ani ve snu napadnout, že by popsal lidskou rasu tímto způsobem. V polovině takového epitafu by každý věděl, že ta slova jsou falešná.

Co byste řekli, kdybyste museli stručně shrnout zhruba 200 000 let existence Homo sapiens na Zemi? Jak by jste vyjádřili pravdu slovy?

„Oni byli směsicí dobra a zla, světla a tmy; v nejhorším případě úplně temní snad proto, že jim příliš mnoho světla oslepilo zrak. Dosahovali až do výšin a také vrhali své sítě do hlubin. „Někdy jsou andělští ve své inspiraci a příliš často démoničtí v akci. Pohleďte na jejich výtvory - sedm divů starověkého světa a v moderní době je třeba zvýraznit Osvětim a Dachau. „Plané neštovice, mor na lidskou rasu po desítky tisíc let, odstranili poslední případ v roce 1977. Po dvou světových válkách uzavřeli mezi sebou jakýsi mír tím, že vyhlásily moratorium na válku prostřednictvím strategie zajištění vzájemného zničení. „Na krátkou dobu se zdálo, že našli sami sebe, když dali vše, co měli, na zvládnutí technologií, průmyslu a inovací. Přestože vyhráli kosmickou loterii v meziplanetárním cestování, bohužel nikdy nekolonizovali jinou planetu. Nikdy je nenapadlo, že jejich vlastní přežití bylo zásadní.“

Co na to říci? Drželi ve svých rukou tvořivé síly? Viděli nekonečno? Rozepjali ruce a dotkli se Boží tváře? Ale to, co jejich oči viděly, jejich srdce nebyla schopna přijmout. Nebyli schopni udržet světlo, lásku a moudrost ve svých duších. Nyní, když jsou pryč, mimo fyzický svět s jejich vztekem a jejich oblib, mohou konečně najít to, co jim vždy unikalo v každém směru - vnitřní mír.

Nebo by snad někdo jiný řekl: "Co to je člověk?" Zadržte! Svými loděmi brázdí moře a svými letadly pluje výše do nebe až nad mraky. Sleduje tajemství přírody. Znovu sestavuje DNA. Posílá sondy do mezigalaktického prostoru. Svými toulavými stroji zanechává stopy v prachu jiných planet. Rozdělil atom, vyrábí diamanty z uhlí a sleduje bosonovou částici. Vydává zprávy o počasí na Zemi, sleduje planety obíhající kolem vzdálených hvězd. Simuluje s pomocí křemíkových čipů kratičké úseky první vteřiny, kdy vesmír začal a jak se poté formovaly hvězdy a galaxie. Přesto se tyto věci nenaučí dělat - činit spravedlnost, mluvit pravdu a rozumět srdcím druhých. To je to co chybělo - přímé spojení od srdce k srdci a od duše k duši s kýmkoli na Zemi v každém okamžiku. Kdyby byli schopni to udělat, věděli by, jak snadno rozpustit zlobu a překonat ty, kteří zneužívají moc, jednoduše tím, že se soustředili na jednotlivce, zbavili ho jeho falešného ulpění a vrátili ho na jeho nejlepší životní cestu. Měli k tomu vyhrazen čas celého období. Byli obklopeni nekonečnými možnostmi. Všechno, co kdy museli udělat, aby přežili, bylo vyvinout úsilí, aby se zmocnili jednoho nebo dvou divů stvoření, které se před nimi zjevily. Bohužel v tomto úsilí selhali. Neprošli.

youtube fstxNFdQWZQ

Jakým kusem práce je člověk! Jak ušlechtilý je v rozumu, jak nekonečný ve schopnostech! Ve formě a dojemné, jak expresivní a obdivuhodné! V akci jako anděl! V obavách, jak jako bůh! Krása světa! Ideál zvířat! A přesto pro mě, co je to kvintesence prachu? Muž se mi nelíbí; a ani žena se mi nelíbí; ačkoli svým úsměvem se zdá, že to říkáš. --William Shakespeare, z Hamleta