Testy připojení k Internetu a CZFree.Net
Návod na jednoduché
otestování, jak určit, kde je prolém,
který
způsobuje chybu, kterou jste zaznamenali a co se s tím
dá dělat.
V následujících
jednoduchých postupech budou použity 2
nejjednodušší
testy A1 a B a 3. doplňkový A2 (něco jako
nepovinný). Test C vlastně
není skutečný test, ale je to jen
zjištění nastavení
vlastního
počítače. Nejdříve se tedy tyto testy naučte. Bez
obav, jsou skutečně
velmi
jednoduché.
Seznam kapitol na této stránce:
A1. Test dostupnosti počítače
A2. Test dostupnosti se
zjištěním místa problému
B. Test webu
A teď ještě jak do
internetového prohlížeče napsat adresu
Jaký je rozdíl mezi
použitím jména a použitím adresy
C. Moje vlastní adresa
Co dělat když ...
1. Nejede mi Internet. Kde je chyba?
2. Nejede mi CZFree.Net. Kde je chyba?
3. Nemohu přijmout poštu
4. Nemohu odeslat poštu
5. Nefunguje mi DNS
6. Nefunguje mi DHCP
7. Jak zjistím svou
vlastní MAC adresu
8. Měřiče rychlostí
A1. Test dostupnosti
počítače
Tímto testem zjistíme, zdali počítač,
který nás zajímá je pro
nás teď
právě dosažitelný. To znamená, že
náš požadavek projde sítí
až k němu,
on nám odpoví, že je funkční a tato
odpověď se přes síť vrátí zas k
nám. Tento test neříká nic o tom,
zdali na tom počítači běží nějaká
služba a zda je pro nás taková služba
dostupná. Službou se rozumí
například webová stránka,
poštovní služby atd.
Na svém počítači si otevřeme okno pro
příkazovou řádku. Ve Windows má
nejčastěji ikonku 
, nebo 
.
Poté v tomto okně napíšeme
příkaz. Ten má 2 části (slova)
oddělené
mezerou a ukončí se klávesou Enter.
První slovo je ping a druhým slovem
je buďto jméno, nebo adresa počítače, jehož
dostupnost testujeme. Jak
vypadá jméno, to dobře známe z odkazů
na webové stránky, adresa jsou 4
čísla oddělená tečkami mezi sebou;
čísla mohou být jen od 0 do 255
(zapisují se vždy v normální
desítkové soustavě, na rozdíl od MAC
adresy, která se zapisuje v neobvyklé
šestnáctkové soustavě - viz
níže).
Například:
ping ap.zvahov.pjih.czf
ping www.seznam.cz
ping 10.25.1.1
Po stisknutí Enter nám po chvíli (tek
do 10 s) začne přicházet odpověď.
Prošel-li test úspěšně,
vypadá odpověď podbně jako tato:
C:\>ping
www.seznam.cz
Příkaz PING na www.seznam.cz [212.80.76.18] s
délkou 32 bajtů:
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=11ms TTL=120
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=12ms TTL=120
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=9ms TTL=120
Odpověď od 212.80.76.18: bajty=32 čas=10ms TTL=120
Statistika ping pro 212.80.76.18:
Pakety: Odeslané = 4, Přijaté = 4,
Ztracené = 0 (ztráta 0%),
Přibližná doba do přijetí odezvy v
milisekundách:
Minimum = 9ms, Maximum = 12ms, Průměr =
10ms
C:\>
|
Pokud test nebyl úspěšný,
vypadá to nějak takto:
C:\>ping
to.co.neni
Hostitele to.co.neni se pomocí příkazu Ping
nepodařilo najít. Zkontrolujte název hostitele a
akci opakujte.
C:\>
|
Nebo takto:
C:\>ping
10.233.11.12
Příkaz PING na 10.233.11.12 s délkou 32 bajtů:
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Vypršel časový limit žádosti.
Statistika ping pro 10.233.11.12:
Pakety: Odeslané = 4, Přijaté = 0,
Ztracené = 4 (ztráta 100%),
C:\>
|
Jak vidíme, ve Windows udělá příkaz
ping 4 testy. Pokud je jednotlivý
test úspěšný, je pro nás
zajímavý údaj time/čas,
který udává, jak
dlouho trvalo, než náš dotaz dorazil k
cíli a odpověď zase zpět. Na
konci jsou statistické údaje za
všechny 4 průchody. Pokud je některý
jednotlivý test neúspěšný,
nedostaneme žádnou informaci o době
trvání,
ale dostaneme nějakou jinou hlášku - mohou
být různé. Pokud je některý
jednotlivý test projde a něktrý ne,
znamená to, že cesta tam a zpět
není spolehlivá a více, či
méně našich požadavků a odpovědí se po
cestě
ztratilo.
Teď již umíme test ping a umíme i rozpoznat,
zdali síť mezi námi a
cílovým počítačem je v
pořádku, nebo má problémy, ale
funguje, nebo
není vůbec průchodná.
A2. Test dostupnosti se
zjištěním místa problému
Tento test je podobný testu ping. Použijeme jej, pokud ping
neprošel a
my chceme vědět kam až se po cestě k našemu cíli
dostaneme, než náš
požadavek narazí na problém.
Otevřeme okno pro příkazovou řádku a
napíšeme příkaz (obdobně jako v testu
A1):
tracert -n jméno
nebo
tracert -n adresa
tedy, např.
tracert -n
www.seznam.cz
nebo
tracert -n 10.10.1.1
Výstup příkazu vypadá podobně jako
následující:
C:\>tracert
www.atlas.cz
Výpis trasy k www.atlas.cz [212.47.13.117]
s nejvýše 30 směrováními:
1 1
ms < 1
ms < 1 ms 10.25.2.65
2 18
ms 37
ms
*
zpnet.dvorce.pjih.czf [10.25.64.38]
3 5
ms 5
ms 5 ms 62.24.71.1
4 7
ms 7
ms 5 ms d77.dkm.cz
[62.24.68.77]
5 6
ms 14
ms 6 ms
cz-prg01a-ra2-ge0-0-0-v20.aorta.net [213.46.172.9]
6 6
ms 8
ms 8 ms nix1.gts.cz
[194.50.100.50]
7 23
ms 54
ms 6 ms hca.gts.cz
[195.39.37.6]
8 6
ms 6
ms 13 ms 194.213.194.167
9 8
ms 8
ms 9 ms
atlas117.a2.atlas.cz
[212.47.13.117]
Trasování bylo dokončeno.
C:\>
|
Každá řádka výstupu reprezentuje jeden
skok. Pro každý skok provede
tento příkaz 3 testy. Pokud některý z těchto
dílčích testů neprojde,
zobrazí se * (hvězdička).
C:\>tracert
10.233.11.12
Výpis trasy k 10.233.11.12 s nejvýše
30 směrováními
1 < 1
ms < 1
ms < 1 ms 10.25.2.65
2 83
ms 34 ms 85
ms link2zvahov.dvorce.pjih.czf [10.25.64.9
3
*
*
*
Vypršel časový limit žádosti.
4
*
*
*
Vypršel časový limit žádosti.
5
*
*
*
Vypršel časový limit žádosti.
|
Pokud je adresovaný počítač dostupný,
příkaz skončí řádkou
odpovídající
tomuto počítači a každá řádka
odpovídá jednomu routeru/uzlu sítě
ležícímu od našeho počítače
až k cílovému. Pokud adresovaný
počítač
není dostupný, odpovídá
poslední platná řádka
poslednímu dostupnému
uzlu sítě na cestě k cíli.
Další řádky pak mají jen *
* * a bude jich
pak celkem 30 (zpravidla).
B. Test webu
Správněji bych měl napsat test dostupnosti
webového serveru, nebo test
dostupnosti webové služby. Test je velmi
jednoduchý, ale dovolil bych
si vysvětlit některé jeho souvislosti.
Test je vlastně to, co asi každý z Vás
dělá, když se chce podívat na
nějakou webovou stránku. Do záhlaví
internetového prohlížeče
napíše
adresu zvolené stránky a stiskne Enter. Mohou
nastat 2 situace.
1. Webová
stránka se objeví. Vše se
zdá
být v pořádku. Ale to kupodivu nemusí
být 100% pravda. Proto po
zobrazení stránky stiskneme tlačítko
Refresh/Obnovit v našem
internetovém prohlížeči. Teprve, když se
zvolená stránka znovu správně
načte můžeme být spokojeni.
2. Dlouho se nic neděje a nakonec se namísto
požadované stránky objeví
nějaká chybová hláška.
To může být způsobeno 4 důvody:
2a. Počítač, na kterém web běží je
nedostupný (cesta k němu je přerušena). Tento
stav můžeme ověřit testem A.
2b. Počítač, na kterém web běží je
vypnutý. Odlišit mezi sebou stavy 2a a 2b nelze
(pokud se tam nevydáme pěšky).
2c. Počítač je sice dostupný, ale
webová služba na něm neběží. Prostě
proto, že na tom počítači nic takového
není, nebo ten web někdo
zastavil, nebo má nějakou poruchu.
2d. Na počítači webová služba běží,
ale nám není dovoleno ji využívat.
A teď ještě jak do
internetového prohlížeče napsat adresu.
Každý webový server má
základní stránku na kterou se
dostaneme pokud
napíše adresu http://jméno/index.html,
kde jméno je jméno
serveru/počítače.
Například:
http://www.ibm.cz/index.html
Téměř všechny webové servery si
však umí to standardní
slovíčko index.html doplnit sami, takže mohu klidně
psát:
http://www.ibm.cz/ nebo
i http://www.ibm.cz
Všechny současné prohlížeče si
umějí doplnit typ protokolu http a proto mohu
psát
www.ibm.cz/index.html
a tedy také www.ibm.cz
Některé prohlížeče si umějí dokonce
doplnit i to www, takže to někdy jde i takhle
ibm.cz
Tenhle poslední zápis nedoporučuji, občas se
dějí nevídané věci.
To jsme se stále na webový server odkazovali
pomocí jeho jména. Takové
jméno má téměř každý
veřejně přístupný webový server.
Úplně každý má
však adresu a tak se na něj mohu odkázat tak, že
na místě, kde jsem
psal jméno, napíšu jeho adresu. takže
namísto
www.ibm.cz mohu
psát
129.42.17.103
a musím dostat stejný výsledek.
Samozřejmě to platí i pro všechna
výše popsané
zkracování.
Jaký je
rozdíl mezi použitím jména a
použitím adresy
První rozdíl jsme si již uvedli, adresa existuje
vždy, jméno téměř vždy.
Pokud se odkážu adresou, prohlížeč se okamžitě
začně se serverem
spojovat. Pokud se odkážu jménem,
prohlížeč si vyžádá službu DNS, což
je zvláštní druh batabáze.
Tato služba vyhledá zadané jméno a
přeloží
jej na adresu. Poté se již prohlížeč může
začít spojovat s požadovaným
serverem pomocí této přeložené adresy.
Důsledek tohoto postupu je
jediný. Pokud vše správně funguje,
není žádný rozdíl. Pokud by
však
služba DNS měla poruchu, mohl bych se k webu připojit pomocí
adresy,
ale nemohl pomocí jména.
Zdali správně funguje DNS překlad, to si mohu ověřit
pomocí příkazu
ping. Všiměte si, že příkaz ping nám
po vyvolání se jménem
nejdříve
řekl jakou má požadovaný počítač
adresu a pak teprve 4-krát za sebou
tuto adresu oslovil. Viz test A1. Pokud by DNS nefungovalo, nebo
zadám
neexistující adresu, ping mi odpoví
asi takto:
C:\>ping
to.co.neni
Hostitele to.co.neni se pomocí příkazu Ping
nepodařilo najít. Zkontrolujte název hostitele a
akci opakujte.
C:\>
|
Tak teď umíme zjistit, zda na nějakém
počítači běží veřejně
přístupná
webová služba a jsme schopni se k ní připojit.
Navíc jsme se naučili i
zjistit zda v síti existuje určité
jméno, pokud existuje, tak umíme
zjistit jaké adrese odpovídá a
umíme ověřit, zda nám správně funguje
DNS služba.
C. Moje vlastní
adresa
Pro některé testy budeme potřebovat svou vlastní
adresu. Tu správnou se ale můžeme dozvědět jen v době, kdy
vše správně funguje. Zjistíme ji
pomocí příkazu ipconfig, který
napíšeme v okně příkazové
řádky (podobně jako příkaz ping). Bude to vypadat
asi takto:
C:\>ipconfig
Konfigurace protokolu IP systému Windows
Adaptér sítě Ethernet Připojení k
místní síti:
Přípona DNS podle připojení . . . :
Adresa IP . . . . . . . . . . . . : 10.25.2.99
Maska podsítě . . . . . . . . . . : 255.255.255.224
Výchozí brána . . . . . . . . . . :
10.25.2.65
C:\>
|
V uvedeném příkladu je vlastní adresa
10.25.2.99.
Pozor, může se stát, že server vidí
naši stanici pod jinou adresou. To proto, že
nějaký aktivní síťový prvek
mu ji "po cestě" změnil, nazývá se to NAT
(Network Address Translation). Koukněte
se sem a
dozvíte se nejen toto, ale ještě několik,
možná užitečných informací.
Co dělat když ...
1. Nejede mi Internet.
Kde je chyba?
1a. Test zda funguje
síť v mém počítači.
To zkusím pomocí ping (test A1) na
vlastní adresu (test C). Pozor, vlastní
jméno nelze použít!.
Pokud test neprojde, je chyba buďto na mém
počítači, nebo na serveru,
ke kterému jsem připojen, pokud
používám DHCP. V každém
případě to
těžko vyřeším bez spolupráce se
správcem serveru. Volám správce
serveru.
1b. Test, zda funguje můj
radiový client.
Toto se týká jen těch kdo jsou
připojení radiově pomocí HW
zařízení, jako např. Ovislink
WL-1120AP. Zkusím ping na adresu tohoto
zařízení, nebo zkusím zobrazit
jeho webové rozhraní. Pokud test neprojde, je
problém někde u mne.
1c. Test, zda funguje
AP/router.
V tomto a
dalších krocích uvedu vždy
prvky sítě jak jejich jménem, tak i jejich
adresou. Použitelné jsou
vždy obě varianty. Pokud ale nějaký test neprojde, měl bych
ho zkusit
vždy oběma variantami.
Zkusím ping na ap.zvahov.pjih.czf (10.25.2.1), alternativně
mohu
testovat též web, který běží na
stejné adrese. Pokud ale test na web
neprojde, vždy musím ještě otestovat ping.
1d. Test
dalších skoků na cestě do Internetu.
Otestovat mohu jen jediný
následující skok, kterým je
router na Bontonu
(ZPNet) a pak už libovolný server přímo v
Internetu. Informace o tom,
jaké routery jsou mezi těmi dvěma body, nemáme a
navíc se to s časem může měnit.
Testuji stejně jako 1c a to pro
ZPNet: ap.zpnet.pjih.czf (10.25.7.1)
V Internetu například www.seznam.cz
2. Nejede mi CZFree.Net.
Kde je chyba?
2a, 2b, 2c
Tyto testy jsou shodné s 1a, 1b, 1c.
2d. Test
dalších skoků na cestě do CZFree.Net.
Otestovat mohu jen jediný
následující skok, kterým je
router na
Dvorcích a pak už jen ten počítač v CZF, na
který chci přístup.
Informace o tom,
jaké uzly jsou mezi se dá zjistit jedině
přímo za sítě CZF, ale jen
velmi těžko a zdaleka ne všechny.
Testuji stejně jako 1c a to pro
Dvorce ap.dvorce.pjih.czf (10.25.1.1), na
Dvorcích běží i web.
3. Nemohu přijmout
poštu
3a. Prověřte dostupnost vašeho
poštovního serveru pomocí ping (test
A1). Například: ping
pop3.volny.cz.
3b. Prověřte správné nastavení
Vašeho poštovního clienta (např.
Outlook Expres) a zkuste restartovat počítač.
3c. Prověřte, zda je Vaše schránka
aktivní, není přeplněná, nebo
nemá
jiný problém. Použijte webového
clienta vašeho poštovního serveru.
Například: mail.volny.cz.
3d. Pokud jsou všechny výše
uvedené kroky v pořádku a stále to
nefunguje, zkuste nějakou vhodnou motlitbu podle vašeho
vyznání, nebo
stížnost u Billa Gatese. Bez záruky. 
4. Nemohu odeslat
poštu
4a. Prověřte dostupnost vašeho SMTP serveru (10.25.2.1)
pomocí ping (test A1). Tedy: ping 10.25.2.1.
4b. Prověřte správné nastavení
Vašeho poštovního clienta (např.
Outlook Expres) a zkuste restartovat počítač.
4c. Vlastní službu SMTP je možno prověřit přímo,
například pomocí
programu Telnet, ale to asi budete muset přenechat
odborníkovi, nebo se
odborníkem stát 
.
5. Nefunguje mi DNS
5a. Prověřte dostupnost vašeho
primárního DNS serveru jako toho
počítače (10.25.2.1) pomocí ping (test A1). Tedy:
ping 10.25.2.1.
5b. Prověřte dostupnost vašeho
primárního DNS serveru jako služby
(ap.zvahov.pjih.czf) pomocí ping (test A1). Tedy: ping ap.zvahov.pjih.czf.
Ping musi spávně přeložit jméno
ap.zvahov.pjih.czf na adresu 10.25.2.1.
(Alternativně můžeme vyzkoušet překlad jména
nějakého serveru z
Internetu, například www.seznam.cz.
5b. Pokud nefunguje správně primární
DNS server, to nevadí, stačí, když
by fungoval sekundární.
Vyzkoušíme tedy stejný test jako 5b,
ale pro
jméno ap.dvorce.pjih.czf s adresou 10.25.1.1.
5d. Pokud nefunguje správně ani jeden DNS server, obraťte se
na administrátora.
6. Nefunguje mi DHCP
Platí jen pro
ty uživatele, kteří používají
automatické přidělování IP adresy,
nebo-li DHCP.
6a. Zjistěte pomocí testu C, zda vašemu
počítači byla přidělená
správná IP adresa. Určitě musí
být v rozsahu 10.25.2.xxx.
6b. Pokud váš počítač ani po restartu
nedostane správnou adresu, zkuste
mu ji nakonfigurovat napevno. Musíte nastavit IP, masku a
Bránu.
Hodnoty musíte mít předem zjištěny,
viz test C.
6c. Pokud ani s pevnou adresou není dostupný
váš nejbližší router/uzel
(10.25.2.1), obraťte se na administrátora.
7. Jak zjistím
svou vlastní MAC adresu
Adresa MAC,
nebo-li Ethernetová adresa, nebo-li Hardwarová
adresa,
nebo-li Fyzická
adresa je číslo, které je "pevně"
přiřazeno síťovému
rozhraní (zjednodušeně zásuvce)
počítače. Je to 6 osmibitových čísel
(rozsah 0-255) oddělených zpravidla dvojtečkami, nebo
pomlčkami,
zpravidla však čísla nejsou psána v
desítkové, ale v
šestnáctkové
soustavě (používá číslice 0 1 2 3 4 5
6 7 8 9 A B C D E F). U
nejstarších adapterů bylo toto číslo
pevně "zadrátované", u většiny
soudobých adaptérů je toto číslo možno
změnit (jen pro odborníka ).
Ve Windows zjistíme toto číslo
příkazem ipconfig
/all. Příklad výstupu:
C:\>ipconfig
/all
Konfigurace protokolu IP systému Windows
Název hostitele . . . . . . . . . : pocitac123
Primární přípona DNS. . . . . . . :
Typ uzlu . . . . . . . . . . . . :
neznámý
Povoleno směrování IP . . . . . . : Ne
WINS Proxy povoleno . . . . . . . : Ne
Adaptér sítě Ethernet Připojení k
místní síti:
Přípona DNS podle připojení . . . :
Popis . . . . . . . . . . . . . . : VIA Rhine II Fast Ethernet Adapter
Fyzická Adresa. . . . . . . . . . : 00-0C-76-AA-28-CF
Protokol DHCP povolen . . . . . . : Ano
Automatická konfigurace povolena : Ano
Adresa IP . . . . . . . . . . . . : 10.25.2.99
Maska podsítě . . . . . . . . . . : 255.255.255.224
Výchozí brána . . . . . . . . . . :
10.25.2.65
Server DHCP . . . . . . . . . . . : 10.25.2.65
Servery DNS . . . . . . . . . . . : 10.25.0.2
10.25.0.1
10.55.1.2
Zapůjčeno . . . . . . . . . . . . : 30. srpna 2005 22:28:08
Zápůjčka vyprší . . . . . . . . . :
31. srpna 2005 10:28:08
C:\>
|
(MAC znamená Media Access Controll a je to druhá
podvrstva druhé vrstvy podle sedmivrstvového
modelu OSI)
8. Měřiče
rychlostí
Bez jakýchkoli speciálních programů je
možno změřit rychlost pomocí stopek a
stahování nějakého dostatečně
velkého (ale ne příliš) souboru. O
vhodných souborech na našem serveru se
dozvíte tady.
Na změření rychlosti přenosu (downloadu a uploadu) nalezneme
na Internetu řadu programů na řadě serverů. Samozřejmě jsou
umístěny u různých firem, poskytovatelů a
podstatně se liší vlastnostmi. Tady
máte několik odkazů na ty známé:
UPC,
DSL,
Widenet,
DKM,
mojeip
Metoda stahování souboru (a možná některé z
metod používaných uvedenými weby) má
nevýhodu v tom, že pro velké rychlosti může být
měření zkresleno tím, že počítače při tom čtou a
zapisují na disk. Tuto nevýhodu nemají
specializované programy, jako například ty na
uvedených webech. Takovým velmi používaným
programem je i iperf.
Spustitelný program pro Windows naleznete jak na uvedeném odkazu
(poslední verzi), tak také zde.
Program lze přeložit i pro Linux a tak je spuštěn i
nanašem serveru a budu apelovat na Kodana, aby jej
spouštěl i na serveru ZPNet. Na serverech je samozřejmě
spuštěn v módu server (iperf -s) a jistě správně
tušíte že programy mohou spolupracovat mezi
různými platformami (mezi Windows a Unix).
Poslední aktualizace 27.4.2006